Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jen tak ...

2. 02. 2016 13:34:40
Zlatavé listí se pomalu snášelo na zem. Podzimní paprsky slunce byly na začátek listopadu nezvykle teplé. Prohřívaly jejich tváře i stářím zkřehlé kosti.

Seděli na lavičce. Vedle sebe. Drželi se za ruce a pozorovali, jak si vítr hraje s větvemi stromů. Byl nádherný den. Nikam nespěchali, jen tak seděli a nechávali plynout čas. Byli spolu. Drželi se za ruce. Nic je nebolelo, nic je netrápilo. A přesto měli ve tvářích smutný výraz. Jí se v očích leskly slzy a on si občas povzdychl.

„Dneska je krásně, sluníčko hřeje jako v létě“ zašeptala.

„ Brzy bude padat sníh, uvidíš“ odpověděl.

Počasí. Jejich věčné téma. Věčné a vlastně jediné. Už dávno neuměli mluvit o ničem jiném. O sobě, o svých radostech i trápeních, o společných plánech, o svých snech. Byli spolu tak dlouho, možná půl století, možná o kousek déle. Znali toho druhého lépe než sami sebe a přesto si neměli co říct.

Kdysi dávno, když se potkali, věděli hned, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Smáli se stejným věcem, povídali si celé hodiny. Naslouchali si, utírali slzy, bojovali o svůj ostrůvek lásky uprostřed světa. Měli tolik společného. Společný dům, rodinu, děti. Kde se jenom ztratilo všechno, co je spojovalo?

V trávě se zaleskla pavučina.

Sledovala tenké nitky, tak dokonale propletené v pevnou síť. Připomínaly jí dobu o mnoho let zpátky. I jejich život byl tehdy spleten z tisíců nitek, které spojovaly jejich životy. Láska, smích, večerní procházky, starosti o děti, i malé každodenní bitvy, které končily objetím. Ani neví, kdy se ta pevná síť začala pomalu měnit v pavučinu tenkou jako pápěří. A kdy se ty nitky začaly trhat.

Všední starosti pomalu vytlačovaly z jejich života všechno krásné. Smích i dlouhé rozpravy začaly nahrazovat krátké spory a pak ještě delší mlčení. Malicherné hádky, obviňování, pocity křivdy a hledání chyb na tom druhém. Dávno si nebyli oporou.

Občas přišla chvíle, kdy se zase na chvíli potkali. V objetí se pak vzájemně utěšovali, že se ještě pořád mají rádi. Že to si jen každodenní starosti vybírají svou daň. Těch chvil ale bylo čím dále míň. Trvalo nejdříve dny, pak týdny i měsíce, než znovu skončili v objetí. Mileneckém, později přátelském a pak už jen v objetí , protože občas člověk potřebuje obejmout od kohokoliv. Jen pro ten pocit, že ještě není na světě úplně sám.

Byl nádherný podzimní den. Zlatavé listí se pomalu snášelo na zem. Podzimní paprsky slunce byly na začátek listopadu nezvykle teplé. Seděli spolu na lavičce. Vrásky jim brázdily tváře a každá z nich jakoby zrcadlila smutek jejich duše. Drželi se za ruce a dotyk dlaně toho druhého jim dával pocit jistoty, že mají sebe navzájem. Srdce jim však říkalo pravý opak. Kde jsi? Kam jsi se ztratil? Kam jsi se ztratila?

Každý list, který se snášel ze stromu, jako by s sebou nesl jednu společnou vzpomínku. Za chvíli je rozfouká vítr. A odnese někam daleko.

Co jim v životě ještě zbývá? Nemoci? Samota? Beznaděj?

„Začíná být chladno, za chvíli se bude stmívat“ zvedl se z lavičky a natáhl ruku, aby jí pomohl.

„Snad ještě zítra nebude padat sníh“ odpověděla a vydali se domů.

Kde kdo se za nimi ohlédl. Za staříky, kteří se drží za ruce a pomalu kráčí podzimní krajinou. Záviděli jim jejich vzájemnou blízkost. Jejich vzájemnou lásku a šťastné stáří.

Jen oni věděli ..........

Autor: Vladimíra Čechová | úterý 2.2.2016 13:34 | karma článku: 19.74 | přečteno: 497x

Další články blogera

Vladimíra Čechová

"Fejsbůková" kamarádko - Sbohem!

"Chudáci uprchlíci", prezident republiky, a spousta dalších lidí, které ani neznám, mě včera připravili o kámošku. Ani nevím, jestli je mi to líto nebo jim mám veřejně poděkovat!

8.2.2016 v 17:50 | Karma článku: 48.38 | Přečteno: 28401 | Diskuse

Vladimíra Čechová

45 minut naděje

Včera mě vzal manžel vyvenčit. Nedělá to moc často. Vlastně vůbec.V očekávání úžasného odpoledne stráveného po pěti letech mimo domov (popřípadě mimo regály v supermarketu) jsem málem začala vrtět ocasem.

2.12.2015 v 20:21 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 1319 | Diskuse

Vladimíra Čechová

Dokonalá ( kráva )

Byla tma. Seděla na zápraží a kouřila. Jen tak, v mikině. Byl listopad, počasí se zbláznilo a ona asi taky.

10.11.2015 v 21:28 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1913 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 25.75 | Přečteno: 1506 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 13.97 | Přečteno: 505 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 304 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 905 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 616 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5912

Jsem obyčejná ženská s obyčejnými myšlenkovými pochody. V životě jsem dělala leccos. Scénáristku, provozní i pohřební řečnici. Občas, když potřebuji vypustit páru, sednu si a píšu. O věcech obyčejných, jak jinak :D



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.