45 minut naděje

2. 12. 2015 20:21:46
Včera mě vzal manžel vyvenčit. Nedělá to moc často. Vlastně vůbec.V očekávání úžasného odpoledne stráveného po pěti letech mimo domov (popřípadě mimo regály v supermarketu) jsem málem začala vrtět ocasem.

Připravila jsem se opravdu pečlivě. Dokonce i sprchu jsem si dala, rtěnkou pusu namalovala a čisté oblečení na sebe navlékla. Taková příležitost - nemůžu mu přece udělat ostudu. Dokonce i pravidla slušného chování jsem si zběžně prolistovala. A za uši si zapsala, že nemám na nikoho vrčet ani štěkat.

Přiblížila se hodina H. Oblékli jsme sebe i dítě a vyrazili jsme. Ne do kina, ani do divadla nebo na koncert. Tyto společenské atrakce jsou u nás passé, na trénink našeho syna jsem se však těšila jako malé dítě. Podívám se, jak mu to jde a v přilehlém baru v místní posilovně pak budu sedět, hledět svému milujícímu muži oddaně celých 45 minut do očí a možná si i nechám mačkat ruku.

Doma k tomu moc příležitostí není. V kuchyni se cizí ruka mačká docela blbě, když v té své držíte vařechu. Žehličkou bych mohla sebe i jeho spálit a v posteli? Tam máme neustále malého vetřelce.

Dorazili jsme na místo. Dítě zamířilo do šatny, já zamířila k barovému stolečku a k manželovi zamířil kamarád Petr.

A jéjé, tohle moc dobře nevypadá. Nechala jsem oba v družném hovoru (překvapená, kolik zná můj muž slov) a začala jsem vrčet. Zatím potichu - pořád přece máme před sebou minimálně 40 minut! Než si chlapi sdělí zážitky, podívám se v tělocvičně, jak se syn sportovně zdokonalil. Jeho pokroky jsem sledovala přesně 60 vteřin. Pak mě trenér vypoklonkoval se slovy, že rodiče jsou rozptylující element a ať si jdu dát na bar kafe.

Z povzdychem se vracím zpátky a objednávám si rovnou grog. Očima přitom hledám manžela. Že by si odskočil na toaletu? Za deset minut, během kterých mé vrčení nabývá na intenzitě, se rozrazí venkovní dveře a on, s kamarádem Petrem v závěsu, ještě zahalen cigaretovým kouřem, vchází a bodře se mě ptá, jak se mám.

Výtečně.

Kouknu na hodinky a s vidinou 29 minut společné láskyplné konverzace vrčet zase pomalu přestávám.

Manžel využívá mé skvělé nálady. A s úsměvem na rtu a neskutečnou samozřejmostí v hlase mi oznamuje, že si zajede domů něco vytisknout. Petr ho poprosil.

Sedím sama. Na tréningu svého syna, na který se koukat nesmím. V baru uprostřed posilovny, kde to smrdí hůř než v opičárně. Kolem mě postávají hodně divní lidi. Mají na sobě upocná trika, z pod kterých jim lezou potetované svaly a pijou drinky, po kterých se jim ty svaly ještě zvětšují. Snažím se zabavit. Nemám u sebe ani tablet, ani telefon a tak sahám po kupce časopisů na stole. Tolik obrázků s namistrovanými frajery a svalnatýma mužatkama jsem ještě neviděla.

5 minut!

Tréning končí, dítě přibíhá, muž se vrací.

V duchu si honem opakuju předem nastudovaná pravidla slušného chování. Jinak bych manžela byla schopná i pokousat. Jeho kamaráda Petra taky!

Takhle jenom potichu vrčím. Manžel nechápe proč.

Jedeme domů.

Syn si zacvičil, manžel pokecal. A já? Mně asi nezbývá nic jiného, než začít pokorně vrtět ocasem. A doufat, že mě za dalších 5 let zase vyvenčí!

Autor: Vladimíra Čechová | středa 2.12.2015 20:21 | karma článku: 25.59 | přečteno: 1348x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 125 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 280 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 484 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4771

Jsem obyčejná ženská s obyčejnými myšlenkovými pochody. V životě jsem dělala leccos. Scénáristku, provozní i pohřební řečnici. Občas, když potřebuji vypustit páru, sednu si a píšu. O věcech obyčejných, jak jinak :D

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...