Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Levý nebo pravý muž?

8. 11. 2015 16:23:12
Můj otec je od přírody LEVÝ muž. Hřebíky zatlouká kleštěmi a vrtačku používá k hoblování. Poučena z mládí, vzala jsem si muže PRAVÉHO. A výsledek?

Můj otec je od přírody levý muž. Hřebíky zatlouká kleštěmi a vrtačku používá k hoblování. Chlapské práce mu vždycky byly cizí, ty ženské nechával na manželce. Ku cti mu je, že co si pamatuji, vždycky uměl výborně vařit, takže alespoň k něčemu doma byl.

Protože jsem vyrůstala v době, kdy hodinový manžel neexistoval, matka byla nucena naučit se všechny mužské práce za něho. Když bylo třeba renovovat chátrající byt nebo chalupu, vyhrnula si rukávy a tapetovala, škrábala omítky, natírala plot. Jakmile bylo hotovo, otec - rozený lev společnosti, pozval návštěvu, namíchal skvělý tatarák a u sklenky něčeho ostřejšího přátelům barvitě vyprávěl, jak se doma ZASE nadřel.

„Seď, maminko, já ty topinky dosmažím“, nabádal při tom matku a když byly žaludky plné a lahodný mok návštěvě příjemně rozehříval krev, ještě vzal do ruky kytaru a udělal takovou atmosféru, že všechny ženské v okolí mámě mého otce záviděly.

Závist pak gradovala pravidelně před Vánocemi. Máma napekla dvacet druhů cukroví. Plněné, neplněné, zdobené, polévané. Sotva bylo hotovo, naložila od každého druhu na tác a ve snaze získat od svého muže pochvalu, utíkala do obýváku. Otec, ležící v jedné ze svých oblíbených poloh před televizí, však nechválil. Zavětřil příležitost , popadl tác a pelášil po sousedech pochlubit se, co zase letos napekl. Přišel většinou pozdě. S tácem prázdným, v hlavě pěkně nameteno. A ženské záviděly ještě víc.

„Holka, raději se nevdávej, nebo si najdi pořádného chlapa, který umí chytnout za práci“, radila mi máma. A protože jsem byla vždycky dítě poslušné, při výběru jsem si dávala set sakra záležet.

Podařilo se.

Můj manžel je totiž od přírody pravý muž. Hřebíky zatlouká kladivem a vrtačku používá k vrtání.

Na prvním rande mi opravil počítač a na druhém vymaloval kuchyň. Milý, ochotný. Nic pro něj nebyl problém. Dmula jsem se pýchou a ANO řekla nejen na žádost o ruku, ale i na nápad koupit starou zříceninu. Den co den mi pak manžel znovu a znovu dokazoval, že žádná práce mu není cizí. Zdil, sádroval, hobloval podlahy, maloval. Přesně za rok jsme se stěhovali do vlastního domečku. I přes opojení láskou jsem já, perfekcionista, upozorňovala na drobné nedodělky. Ruku v ruce jsme chodili po svém novém bydlení a plánovali, jak doděláme k podlaze lišty, zasádrujeme výklenek v ložnici, vyměníme nakřápnutou kachli v kuchyni.

Ale ouha.

Rok se s rokem sešel , pak se dvěma. Dnes, deset let po svatbě, stále chodím po domě a plánuju. SAMA. Manžel totiž v momentě, kdy splnil tři základní mužské povinnosti – postavit dům, zasadit strom a zplodit syna, přišel s geniálním nápadem, že práci je potřeba vyvážit zaslouženým odpočinkem. Sice poseká zahradu, občas i vyluxuje, ale stejně jako můj otec si našel oblíbené polohy u televize a všechno, co zrovna nehoří, nemíní hasit ani náhodou.

„Doděláme někdy k podlaze ty lišty?“ nedá mi a občas se zeptám.

„Stěny jsou křivé, lišty prostě navrtat nepůjdou“, má můj technicky založený muž okamžitou odpověď.

„A zasádrujeme ten výklenek v ložnici?“ ptám se dál.

„Proč, není to vidět“, kontruje laxně.

„Vyměnil bys, prosím, v kuchyni tu nakřápnutou kachli?“ zkouším to dál.

„ Když to toho sáhnu, popraská kachliček mnohem víc. A oprava vyjde minimálně na dvacet tisíc.“

Možná bych si mohla pozval domů hodinového manžela. Na rozdíl od své matky jsem se totiž nenaučila hoblovat, měnit dlažbu ani používat příklepovou vrtačku. Nemám ani vlastní nářadí! A to své mi manžel nechce půjčit. Jsem v pasti. Byť jsem si vzala od přírody pravého muže.

A tak vařím, peču a do obýváku k televizi nosím oblíbené pochoutky. Provokativně při tom vzdychám a můj pohled významně směřuje k nezalištované podlaze. BEZ ODEZVY!

Onehdy jsme se vypravili na hory. Naplánovali jsme si, že se stavíme k našim, projdeme se po lese, vypijeme kávu, prostě pohodový den. Zastavili jsme před bránou, situace jako obvykle. Otec sedící u televize a matka dře na zahradě. Manžel si ani nevyhrnul rukávy a tchýni začal nadšeně pomáhat. Sekyra lítala jako za dob našeho seznámení, hrábě se mu v ruce jen kmitaly. Šrumec na zahradě vyburcoval i mého otce a on se jal pomáhat. Vynášel pytle s listím, tahal uschlé větve.

Stály jsme s mámou na zahradě, pusy dokořán.

„ Vyfoť to, otec pracuje“ vypadlo z mámy po chvíli. „Od televize jsem ho neviděla vstát minimálně půl roku“.

„Nepovídej, vypadá, jako by pracoval pořád. Ty tady stojíš a koukáš“ rýpla jsem si trochu jízlivě.

„Takového chlapa, jako máš ty, bych potřebovala doma taky“, povzdechla si máma. Kdyby jen věděla.

Můj otec je od přírody levý muž. Hřebíky zatlouká kleštěmi a vrtačku používá k hoblování. Můj manžel je od přírody pravý muž. Hřebíky umí zatloukat kladivem a ví, že vrtačka se používá k vrtání.

Co z toho vyplývá? Ve skutečnosti vůbec nic. Levý nebo pravý, jakmile nemají pánové obecenstvo, před kterým mohou předvádět svou dokonalost a sbírat obdiv, prostě přestanou fungovat. A aplaus manželky jim k vyšším výkonům prostě nestačí. Ještě že existuje hodinový manžel. Na jednoho mám číslo. Ty kachličky v kuchyni mne fakt štvou. JDU MU ZAVOLAT!

P.S. PRO VŠECHNY, PŘEDEVŠÍM VŠAK PRO KAMARÁDY MÉHO MUŽE: Jako každá ženská přeháním. Strašně. Nedivte se. Kdybych psala pravdu, nikdo by to nečetl :D

Autor: Vladimíra Čechová | neděle 8.11.2015 16:23 | karma článku: 31.22 | přečteno: 4649x

Další články blogera

Vladimíra Čechová

"Fejsbůková" kamarádko - Sbohem!

"Chudáci uprchlíci", prezident republiky, a spousta dalších lidí, které ani neznám, mě včera připravili o kámošku. Ani nevím, jestli je mi to líto nebo jim mám veřejně poděkovat!

8.2.2016 v 17:50 | Karma článku: 48.38 | Přečteno: 28401 | Diskuse

Vladimíra Čechová

Jen tak ...

Zlatavé listí se pomalu snášelo na zem. Podzimní paprsky slunce byly na začátek listopadu nezvykle teplé. Prohřívaly jejich tváře i stářím zkřehlé kosti.

2.2.2016 v 13:34 | Karma článku: 19.74 | Přečteno: 497 | Diskuse

Vladimíra Čechová

45 minut naděje

Včera mě vzal manžel vyvenčit. Nedělá to moc často. Vlastně vůbec.V očekávání úžasného odpoledne stráveného po pěti letech mimo domov (popřípadě mimo regály v supermarketu) jsem málem začala vrtět ocasem.

2.12.2015 v 20:21 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 1319 | Diskuse

Vladimíra Čechová

Dokonalá ( kráva )

Byla tma. Seděla na zápraží a kouřila. Jen tak, v mikině. Byl listopad, počasí se zbláznilo a ona asi taky.

10.11.2015 v 21:28 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1913 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 382 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 356 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 930 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.65 | Přečteno: 659 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5912

Jsem obyčejná ženská s obyčejnými myšlenkovými pochody. V životě jsem dělala leccos. Scénáristku, provozní i pohřební řečnici. Občas, když potřebuji vypustit páru, sednu si a píšu. O věcech obyčejných, jak jinak :D



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.