Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jen tak ...

2. 02. 2016 13:34:40
Zlatavé listí se pomalu snášelo na zem. Podzimní paprsky slunce byly na začátek listopadu nezvykle teplé. Prohřívaly jejich tváře i stářím zkřehlé kosti.

Seděli na lavičce. Vedle sebe. Drželi se za ruce a pozorovali, jak si vítr hraje s větvemi stromů. Byl nádherný den. Nikam nespěchali, jen tak seděli a nechávali plynout čas. Byli spolu. Drželi se za ruce. Nic je nebolelo, nic je netrápilo. A přesto měli ve tvářích smutný výraz. Jí se v očích leskly slzy a on si občas povzdychl.

„Dneska je krásně, sluníčko hřeje jako v létě“ zašeptala.

„ Brzy bude padat sníh, uvidíš“ odpověděl.

Počasí. Jejich věčné téma. Věčné a vlastně jediné. Už dávno neuměli mluvit o ničem jiném. O sobě, o svých radostech i trápeních, o společných plánech, o svých snech. Byli spolu tak dlouho, možná půl století, možná o kousek déle. Znali toho druhého lépe než sami sebe a přesto si neměli co říct.

Kdysi dávno, když se potkali, věděli hned, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Smáli se stejným věcem, povídali si celé hodiny. Naslouchali si, utírali slzy, bojovali o svůj ostrůvek lásky uprostřed světa. Měli tolik společného. Společný dům, rodinu, děti. Kde se jenom ztratilo všechno, co je spojovalo?

V trávě se zaleskla pavučina.

Sledovala tenké nitky, tak dokonale propletené v pevnou síť. Připomínaly jí dobu o mnoho let zpátky. I jejich život byl tehdy spleten z tisíců nitek, které spojovaly jejich životy. Láska, smích, večerní procházky, starosti o děti, i malé každodenní bitvy, které končily objetím. Ani neví, kdy se ta pevná síť začala pomalu měnit v pavučinu tenkou jako pápěří. A kdy se ty nitky začaly trhat.

Všední starosti pomalu vytlačovaly z jejich života všechno krásné. Smích i dlouhé rozpravy začaly nahrazovat krátké spory a pak ještě delší mlčení. Malicherné hádky, obviňování, pocity křivdy a hledání chyb na tom druhém. Dávno si nebyli oporou.

Občas přišla chvíle, kdy se zase na chvíli potkali. V objetí se pak vzájemně utěšovali, že se ještě pořád mají rádi. Že to si jen každodenní starosti vybírají svou daň. Těch chvil ale bylo čím dále míň. Trvalo nejdříve dny, pak týdny i měsíce, než znovu skončili v objetí. Mileneckém, později přátelském a pak už jen v objetí , protože občas člověk potřebuje obejmout od kohokoliv. Jen pro ten pocit, že ještě není na světě úplně sám.

Byl nádherný podzimní den. Zlatavé listí se pomalu snášelo na zem. Podzimní paprsky slunce byly na začátek listopadu nezvykle teplé. Seděli spolu na lavičce. Vrásky jim brázdily tváře a každá z nich jakoby zrcadlila smutek jejich duše. Drželi se za ruce a dotyk dlaně toho druhého jim dával pocit jistoty, že mají sebe navzájem. Srdce jim však říkalo pravý opak. Kde jsi? Kam jsi se ztratil? Kam jsi se ztratila?

Každý list, který se snášel ze stromu, jako by s sebou nesl jednu společnou vzpomínku. Za chvíli je rozfouká vítr. A odnese někam daleko.

Co jim v životě ještě zbývá? Nemoci? Samota? Beznaděj?

„Začíná být chladno, za chvíli se bude stmívat“ zvedl se z lavičky a natáhl ruku, aby jí pomohl.

„Snad ještě zítra nebude padat sníh“ odpověděla a vydali se domů.

Kde kdo se za nimi ohlédl. Za staříky, kteří se drží za ruce a pomalu kráčí podzimní krajinou. Záviděli jim jejich vzájemnou blízkost. Jejich vzájemnou lásku a šťastné stáří.

Jen oni věděli ..........

Autor: Vladimíra Čechová | úterý 2.2.2016 13:34 | karma článku: 19.74 | přečteno: 492x

Další články blogera

Vladimíra Čechová

"Fejsbůková" kamarádko - Sbohem!

"Chudáci uprchlíci", prezident republiky, a spousta dalších lidí, které ani neznám, mě včera připravili o kámošku. Ani nevím, jestli je mi to líto nebo jim mám veřejně poděkovat!

8.2.2016 v 17:50 | Karma článku: 48.38 | Přečteno: 28397 | Diskuse

Vladimíra Čechová

45 minut naděje

Včera mě vzal manžel vyvenčit. Nedělá to moc často. Vlastně vůbec.V očekávání úžasného odpoledne stráveného po pěti letech mimo domov (popřípadě mimo regály v supermarketu) jsem málem začala vrtět ocasem.

2.12.2015 v 20:21 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 1314 | Diskuse

Vladimíra Čechová

Dokonalá ( kráva )

Byla tma. Seděla na zápraží a kouřila. Jen tak, v mikině. Byl listopad, počasí se zbláznilo a ona asi taky.

10.11.2015 v 21:28 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 1860 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Počítání italských oveček

Počítat do padesáti je teoreticky naprostá brnkačka, ale pokud máte přepočítat padesát hemžících se Italů. kteří chvíli nepostojí a neustále se rafinovaně přemisťují a přelévají jak zrnka písku, končí všechna sranda.

21.9.2017 v 19:30 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 237 | Diskuse

Vratislav Kozak

Je sponzoring nejvyšší fotbalové a hokejové ligy pivovary smysluplný?

Tento příspěvek byl odpřednášen na konferenci v Bratislavě v roce 1999. Ukazuje, že se ve vrcholovém sportu spotřebovává hodně prostředků, výsledky reprezentace tomu však neodpovídají.

21.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 3.38 | Přečteno: 161 | Diskuse

Lenka Šimková

Riskla jsem to… jsem knihovnice

„Budu knihovnicí,“ oznámila jsem kdysi hrdě doma při vyplňování přihlášky na vysokou školu... „Hm, nevypadáš jako někdo, kdo by pracoval v knihovně,“ odvětil tenkrát zamyšleně můj otec a nezvedl oči od knihy.

21.9.2017 v 16:42 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 469 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Před karlštejnským víkendem

Tak v sobotu to vypukne. Začneme se srážet na Karlštejně. S někým se možná potkáme už v kempu, s dalšími na nádraží, s dalšími v hospodě a nakonec všichni i s kastelánovic rodinou na hradě.

21.9.2017 v 15:26 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 168 | Diskuse

Jan Pražák

Taková to byla skvělá šéfová

Tak úplně ideální zas nebyla, unikalo jí, že Jarka s Milenou makají na plný plyn, ale Marta ráda brouzdává na internetu schovaná za monitorem. Ale uměla zorganizovat práci a hlavně se za svoje holky postavit, kdykoli bylo potřeba.

21.9.2017 v 14:43 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 718 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5902

Jsem obyčejná ženská s obyčejnými myšlenkovými pochody. V životě jsem dělala leccos. Scénáristku, provozní i pohřební řečnici. Občas, když potřebuji vypustit páru, sednu si a píšu. O věcech obyčejných, jak jinak :D



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.